Věra Ferbasová se narodila 21. září 1913 v Praze-Vršovicích jako Věra Matoušková. Jejím otcem byl železniční úředník a rodina se poměrně často stěhovala. Věra navštěvovala obchodní akademii, ale její skutečnou vášní bylo divadlo. Již během studií brala soukromé hodiny herectví u renomovaných pedagogů, například u profesorky Růženy Naskové. Její talent se brzy projevil a již v mladém věku získávala menší role v pražských divadlech. Začínala v Divadle Vlasty Buriana, poté hostovala v Osvobozeném divadle a dalších scénách, kde si postupně budovala zkušenosti a jméno. Byla známá svou energií a přirozeným komediálním talentem, který ji předurčoval k rolím mladých, temperamentních dívek.
Filmový debut Věry Ferbasové přišel v roce 1932 ve filmu „Před maturitou“. Netrvalo dlouho a její hvězda začala stoupat. Během 30. let se stala jednou z nejpopulárnějších českých hereček, především díky svým rolím v komediích. Typicky ztvárňovala moderní, emancipované, avšak často poněkud ztřeštěné a naivní dívky, které se dostávají do humorných situací. Její přirozený herecký projev, rychlé tempo a schopnost improvizace ji odlišovaly od ostatních. Mezi její nejvýznamnější filmy patří „Madla z cihelny“ (1933), kde si zahrála po boku Hugo Haase, a „Jana“ (1935). Dalšími úspěchy byly snímky jako „Ulička v ráji“ (1936), „Lojzička“ (1936) a „Děvčata, nedejte se!“ (1937). Publikum si ji zamilovalo pro její bezprostřednost a nakažlivý smích.
Konec 30. let přinesl Ferbasové další řadu hitů. V roce 1938 excelovala ve filmu „Škola, základ života“, kde ztvárnila rozpustilou studentku Gábinu. Následoval jeden z jejích nejznámějších filmů, komedie „Eva tropí hlouposti“ (1939), kde se objevila po boku Oldřicha Nového a Nataši Gollové. Její postava Evy Norové, dívky, která svými nápady neustále způsobuje zmatek, se stala synonymem pro Ferbasové herecký styl. I v kultovním snímku „Kristian“ (1939) měla sice menší, ale zapamatovatelnou roli. Během těchto let byla Věra Ferbasová mimořádně vytížená, často natáčela několik filmů ročně. V roce 1942 se provdala za inženýra Josefa Pálku, což byl její jediný sňatek.
Během druhé světové války pokračovala Věra Ferbasová v natáčení, i když počet jejích rolí se začal snižovat a charaktery postav se mírně proměňovaly. Stále však hrála v populárních komediích, například ve filmu „Panna“ (1940) nebo „Provdám svou ženu“ (1941). Po skončení války v roce 1945 se však její kariéra náhle zastavila. Nový politický režim v Československu pohlížel na předválečné hvězdy komedií a „lehkého“ žánru s despektem. Ferbasová byla považována za představitelku „buržoazní“ zábavy, což jí znemožnilo pokračovat v natáčení velkých rolí.
Po roce 1945 se Věra Ferbasová objevila pouze v několika málo filmech, většinou ve vedlejších nebo epizodních rolích. Příkladem jsou snímky „Nechte to na mně“ (1955) nebo „Florenc 13,30“ (1957). Tyto role však neměly nic společného s její dřívější slávou. Neschopnost prosadit se v novém filmovém prostředí ji přiměla opustit hereckou profesi. Našla si zaměstnání mimo uměleckou sféru a pracovala jako účetní v podniku Restaurace a jídelny. Žila stranou veřejného zájmu a věnovala se soukromému životu. Její náhlý odchod z filmového plátna byl pro mnohé fanoušky šokem a znamenal konec jedné éry českého filmu.
Věra Ferbasová strávila zbytek svého života v ústraní, daleko od lesku reflektorů. Vzpomínky na její energické a komické postavy však zůstávaly živé v paměti diváků. Zemřela poměrně mladá, ve věku 62 let, dne 11. srpna 1976 v Praze. I když její aktivní herecká kariéra trvala jen něco málo přes deset let, zanechala za sebou bohatou filmografii čítající desítky filmů, které dodnes baví diváky a připomínají její jedinečný talent.