Alfons Waissar, známý také pod variantou svého jména Waisar, se narodil 1. srpna 1895 v malebné obci Bystřice pod Hostýnem. Tento český rodák se proslavil jako hudební vědec, zapálený muzejní pracovník a také jako talentovaný pěvec s hlasem typu tenor. Jeho život byl neoddělitelně spjat s hudbou a její historií, což ho v průběhu let vedlo k hlubokému bádání a aktivní činnosti v oboru.
Vzdělání a inspirace pro svou budoucí kariéru čerpal od významných osobností své doby. Klíčovou roli v jeho profesním rozvoji sehrál František Táborský, který se stal jeho mentorem a ovlivnil jeho směřování v oblasti hudební vědy. Badatelský zájem ho nakonec přivedl do metropole, Prahy, kde se mohl plně věnovat svému studiu a výzkumu.
Ve 30. letech 20. století nastoupil do prestižního Národního muzea. Zde se jeho práce soustředila na budování a rozvoj Muzea Bedřicha Smetany. Své znalosti a nadšení vložil do péče o toto muzeum, kterému pak s nasazením vedl až do doby svého zatčení. Jeho působení v Národním muzeu bylo poznamenáno nepřízní osudu, kdy se stal obětí nacistické perzekuce. Byl deportován do koncentračního tábora, kde strávil část svého života, včetně pobytu v Dachau.
Po osvobození se v červnu 1945 vrátil do Prahy a okamžitě se vrátil ke své práci. Svou zkušenost z táborového vězení reflektoval v článku, který se věnoval úloze hudby během zajetí. V letech 1945 až 1955 zastával významnou pozici ředitele Českého muzea hudby, kde pokračoval v obohacování kulturního dědictví. Po dosažení důchodového věku se s láskou vrátil do své rodné Bystřice pod Hostýnem, kde prožil zbytek života. Alfons Waissar zemřel 18. května 1971 v místě svého narození a byl zde také pohřben.
Alfons Waissar zanechal po sobě několik významných děl. V roce 1934 se podílel na katalogu výstavy „Oslavy Bedřicha Smetany“, kde spolupracoval s Františkem Táborským a vydala jej Společnost B. Smetany. Jeho zájem o lidovou hudbu se projevil ve sbírce „Písně z Rusavy“, která obsahuje valašské písně zapsané v letech 1924–1926 s pozdějšími doplněními. Tato sbírka byla připravena k vydání v roce 2006 Muzeem Kroměřížska. V roce 1955 publikoval v časopise Hudební rozhledy článek s názvem „Hudba nás posilovala“, který reflektoval hluboký vliv hudby i v těžkých životních situacích.
Jeho život a dílo jsou připomínány i v odborné literatuře. Zmínky o něm lze nalézt v publikaci „Hudební věda, I. díl: Dějiny hudební vědy“ z roku 1988 a také ve sborníku příspěvků „Des Lagers Stimme: Musik im Konzentrazionslager“ z roku 2000, který se zabývá hudbou v koncentračních táborech.
Dante Alighieri životopis
Dan Šustr
Jožo Ráž životopis
Bohdan Mikolášek
Serena Williams datum narození
Augustine Dunn
Ariana Grande děti
Aleš Pilgr
Miloslav Bednář rodina
Adam B. Sychrow